Moje milá bejvalá paňčtelko! Třídní. Semtakrát žesem vás podkal ftý sámožce. Minule. Hnet sem mněl lepčí nàladu. Gdyš ste i vi mněla radost žeste mi podkala. Jako velkou. Jako já. A gdyš stemi řikala o těch velkích písmenkách. A gdyš stemi dala víchovný pohlavek. Z lásky :-). Jakože se musí ty velkí písmena psát nakraji vjety. Levim. Žejo?
A jak stesemi smála jakej sem blázen do bjehání. Jak stemi nevjeřila žesemi o něm tak často i zdá…tak vám teda posílám jaxem vám slíbil ten múj poslední bjehací sen…abi stemiho přepsala do kulturni podobi (jaxte sama řikala 🙂 ).
Můj milý Šleho. Jak sám říkáš: “ Byla to fuška”, ale moc ráda jsem ti ten tvůj ušmudlaný papírek opravila. A nezapomeň, co jsi mi slíbil – brzy na shledanou u mne na čaji! S tou tvojí neandrtálskou češtinou musíme přece co nejdříve něco udělat!
30. 2. 2041 PAHÝLOVKA
Přistávám na chlup přesně do středu bílého kříže, svítícího na prostranství před automatem Mc ŠLECHTONALD. Z akrylstanu vychází bělovousý Pataka, vítající mne roztaženými pažemi. Vzápětí mne oslní odraz ranních slunečních paprsků, odrážejících se v poměrném úhlu nejdříve od nerezového deklu recyklační piksly EKOŠLUS a následně od vyleštěné lebky Pataky. Mačkám OPEN, dveře vznášedla ŠKOLUFT zasyčí… a já se ocitám nepřipraven v poslední neaklimatizované oáze města. Okamžitě mi naskočí husí kůže. Jednak z dětinské radosti, že se po měsíci opět setkávám se starými kamarády, druhak z nehorázné kosy – ranní zářijová teplota je o 5! stupňů nižší než vyhřáté vznášedlo. Křečovitě se usměji namrzajícími rty, zamávám svraštělou paží a roztřeseně ji podám Patakovi. S velikým úsilím sestupuji s jeho pomocí a s asistencí ANTIGRAVU na holý – přírodní asfalt. Malý krok pro člověka, velký skok pro Šlehu. Pataka přikládá na mé čelo, zbrázděné léty, lety, smíchem a námrazou, lívancovou čtečku. Slyším pípnutí. Přikládám si špičku jazyka na RIGHTUP KYBEROSMIČKU a pokládám neslyšnou otázku SEZNAMOZKU. Odpověď, zobrazující se mi na BULVOSCREENU, mne naprosto ochromí…
⇒⊗ MOROVÁ ŠLEHA – 333. BĚH-2 MÍLE-FULL……………DOPORUČU JIDERNIÉRA!!!⊗ ⇐
…ani po drahné chvíli nejsem schopen tuto novou informaci vstřebat a rozdýchat. Odcházím proto do kyslíkového akrylstanu, kde se již tísní početná skupina závodnic a závodníků z kategorie ALERGO 60+, každý řádně připojen ke své hadici. Snímám též z personalizovaného stojanu svůj oblíbený bajonetový uzávěr ŠL001, otírám ho podezřele flekatým nanošnuptychlem a přikládám jej k modrým rtům. S rozkoší cítím, jak skrze mé ochablé plíce proudí blahodárná směs EPOXYGENU…až do poslední hladové buňky těla. CITIUS, ALTIUS, FORTIUS! Mysl se projasňuje. Začínám optimisticky uvažovat o vítězství. Ze zásobníku po levici vytahuji ohmataný UCHOŠŤOUROCK se svou oblíbenou peckou od skupiny POLYMPIGS – NENÍ NÁM UŽ ŠEDESÁT. Vkládám ho pomocí aplikátoru HUSTRICH KOŽAGUM do zdířky mezi zdevastovanou kovadlinku a otlučené kladívko. Jazykem mačkám PLAY. Nádhera!!
20 minut do startu. Ze stropu akrylstanu právě začínají sněžit NANOMASAŽOBOTI. Vrhají se po tisících na závodníky a s robotickým „nadšením“ se nekompromisně přisávají k veškerým viditelným údům. Všichni slastně koulíme očima. S čerstvou energií v bederní páteři se hbitě skláním ke svým dobře prošlápnutým pronačním silničkám – model PRESTIGE MAXGUMFOOT / Ó, abych je vzápětí jediným zkušeným pohybem jazyka zkompatabilnil s tělesnou schránou. Jsem připraven k vrcholnému výkonu? Ba ne, ještě ne. Málem bych zapomněl na to nejdůležitější! Kam jsem jen ten čip dal? ….aha, tady. Opatrně – abych se nedostal do zorného pole BIGFATHERA – vyšťourám z tajné kapsičky v útrobách STEELACETABULUMU čip SECREDOP v nominální hodnotě 10 EUROBITCOINŮ. Předstíraje zívnutí, maskované přikrytím úst, vkládám čip mezi pravou vrchní a spodní osmičku, zkousnu a…….READY?….READY?!….READY!!….to je jízda!!!!!!!!!!
Přicházím k sobě na cílové rovince…..rozmazaně šmouhatý svět Pahýlovky, plný rozmazaných špalíků pařezů a se opět zostřuje. Mezi vším tím polomem nejdříve z mlhavé černoty vystoupí žluté čáry, počnou se trhat…a z čar se stávají tečky. Vzápětí se tečky mění v barvy a v rozmazaných konturách náhle se vynořivšího obrazu vidím na sítnici vzdálený nápis – Mc ŠLECHTONALD. I jemné vibrace z podzemního tubusu SLOWLOOP BLANCA II se ztrácí…zároveň se závěrečným kyberkytarovým riftem plešaté zpěvačky DŽANDY. Teď slyším pouze bzučení prestižek MAXTLUMFOOT při jejich letmých dotycích s NATURASFALTEM, přibližující se frenetickou fistuli PATAKY, očividně se nacházejícího v pořadatelském transu…a zrychluji, sprintuji, letíííím…
…načež náhle, těsně před čárou z hybridní mouky PENAM 007 – padám…do vody!
Nemilosrdná tma….co…coco..co….otevírám oči. Stále tma…divné čvachtání…mé pravé ruky v nočníku se mísí s větou: „Není nám už sedmnáct“, vycházející spolu s tóny tlumené hudby z prostoru vlevo. Otočím hlavu ke zdroji tónů…a studený pot z čela mi ukápne…na peřinu. Něco malého přeci jen vidím…na displeji budíku blikají tři červená čísla….4:44.44
Uf! Byl to jen sen! Musím přece vstát. Ano – je první sobota v měsíci! Musím se přece včas nasnídat, obléknout do běžeckého, během do Stromovky se rozcvičit…a pozdravit tam všechny běžecké kamarády i kamarádky z Lívancového běhu…
…a sdílet s nimi radost z pohybu i ze života!
…držme si palce a držme se, ať nám příští léta nedovolí vytvářet ze ŠLECHTOVEK ŠLECHTONALDOVKY, ze STROMOVEK PAHÝLOVKY, ze sportovišť politické amfiteátry…a z nás i z našich spoluobčanů ustrašené, líné ovce BIGFATHERŮ!
Šleha běhá... 